Zima je obdobím klidu a ticha. Vzduch je chladný a proniká ostře do pórů naší kůže. Voda, často v podobě sněhu a ledu, přenáší do krajiny element nedělání, stagnace a nehybnosti, přičemž tiše ukrývá život pod svou povrchovou vrstvou. Země je spící, pokrytá sněhem, záměrně utichlá, aby nabrala sílu pro jaro. Oheň slunce je nyní nejslabší, ale to nás vede k hledání jiného druhu světla a tepla – třeba při setkání u ohně, v komunitě nebo v teplu domova. Hledáme světlo hluboko uvnitř sebe. Příroda spí, moudře hospodaří se svou energií. Připomíná nám důležitost umění spočinutí a hluboké regenerace před novým začátkem.