Jak toto téma vidí absolventka 7 EP výcviku koučování Jana Drlíková, členka ALUMNI ⤵️
Proč se zabývat (svými) emocemi?
Někdo se svými emocemi válčí jiný je potlačuje. Jen málokdo s nimi umí pracovat a využít je pro své dobro – plnout na nich jako na vlně energie. Projevují se na tělesné i psychické rovině, jsou spojené s naším myšlením. Mezi základní emoce se řadí hněv, strach, smutek, překvapení, znechucení a radost.
Často ve svém okolí slýchám, že si kolegové nebo přátelé stěžují, jak „ho nebo ji někdo něco vytočilo“ nebo “něco může za to, jak se cítí”. Např. někoho rozčílí děti hned po ránu a on na ně křičí zpátky. Jinému se rozklepou kolena strachy, jen co pomyslíte na dveře od šéfovy kanceláře. Jiný se cítí špatně, protože zrovna prší. V takovýchto případech jsme vydáni na milost a nemilost svých emocím. A právě proto je dobré umět se svými emocemi pracovat.
Otázky k zamyšlení:
Na škále od 1-10, jak to máte aktuálně ve svém životě s emocemi? 1 je situace, kdy emoce vládnou vám, zatímco 10 vy dokážete v jakékoliv situaci vládnout svým emocím.
Kam byste se na škále v tématu emocí rádi posunuli?
Plujete na vlně emocí anebo se topíte ve vlnách?
Otázkou je, zde skutečně někdo nebo něco může mít nad námi tu moc, aby určoval, jak se cítíme nebo co prožíváme. Pokud ano, dáváme danému člověku nebo věci velký vliv na náš život. Stáváme se pomyslně loďkou na rozbouřeném moři, která se potápí ve vlnách emocí.
Další příklad je velmi aktuální. Často si všímám, že mnoho lidí věří tomu, že se nemůže cítit dobře kvůli současné náročné situaci ve světě. Můžeme být šťastní v době pandemií a válek? Já věřím, že pomůžeme světu více, když sami dokážeme být v klidu a vyrovnanosti. Možná znáte pravidlo z letadla: nejprve nasazuje matka dýchací masku sobě, až potom dítěti. Nejprve potřebujeme být opečování a stabilizovaní my, pak můžeme být užiteční i jinde.
Otázky k zamyšlení:
Jakou emoci prožíváte nyní (popř. nějakou, kterou si umíte vybavit)? Zkuste ji pojmenovat a ideálně i popsat. Kde ji cítíte v těle? Jak by vypadala, kdyby ožila?
Bez emocí to ale také nejde
Znám také klienty, kteří si dlouhou dobu mysleli, že emoce nejsou jejich téma. Velmi zřídka se jim stalo, že by se na někoho naštva či zakřičeli. V takových případech trvá, než si klient uvědomí, že se své emoce snaží potlačit. Takovým dlouhodobým chováním si můžete ale vypěstovat různé psychosomatické potíže (např. problémy se žaludkem), a také si tím ubíráte potřebnou energii. Emoce jsou totiž od latinského slova e-movere, což znamená pohyb zevnitř ven. Pokud tomuto přirozenému procesu bráníme, energie se projeví jinde- např. ve formě nemoci.
Emoce dávají našemu projevu také barvu a chuť. Pokud tedy se snažíme být emočně neutrální, našemu projevu chybí autentičnost. Projev se stává nudným a mdlým.
Otázky k zamyšlení:
Zkuste ohodnotit, jak moc potlačuje své emoce.
Zkuste vyjmenovat alespoň 10 emocí, které často prožíváte.
Jak ale na emoce?
Abychom lépe pochopili, proč emoce vznikají, řekneme si něco velmi stručně o mozku. Náš mozek má několik částí. Nejstarší částí je mozkový kmen neboli ještěří mozek. Již název napovídá, že se jedná o centrum okamžité reakce, která nám má pomoci přežít. Další vrstvou je emocionální mozek. Právě zde uchováváme své zážitky – ale nikoli v podobě faktů, ale pocitů, emocí a analogií. Proto se může stát, že nějaký člověk vám vyvolá dávnou nepříjemnou vzpomínku, pocit, který se ale odehrál např. dávno v dětství. Stačí, aby vám dotyčný něčím připomněl tehdejší situaci. A vaše mozková centra zareagují stejnou či podobnou reakcí jako na dávný „stresový“ podnět. Až nejmladší část mozku je mozek racionální.
To však znamená, že ve stresových situacích se zapínají naše podvědomé programy. Reakce, které máme naučené a zautomatizované. To má své výhody – pokud zažíváte krizovou situaci v autě na dálnici, je velmi výhodné, že mozek jede „na autopilota“ a díky tomu správně a rychle zareagujete a vy tak stihnete včas zabrzdit. Kdyby to měla vyhodnocovat vaše racionální část, mohlo by být pozdě. Nicméně někdy, např. jako v uvedeném příkladu z dětství, můžete reagovat na někoho jen na základě vaší staré emoční vazby. Nějaké staré vzpomínky, která ale se současnou situací nemá nic společného. Pokud chceme změnu, potřebujeme si našich nevědomých reakcí začít více všímat.
Otázky k zamyšlení:
Na škále od 1-10, nakolik si uvědomujete své emoce?
Vzpomenete si na nějakou náročnou situaci, kterou jste emočně zvládli? O co šlo? Co vám pomohlo situaci zvládnout?
Co vám nejvíce pomáhá při práci s emocemi? Máte nějaké osvědčené postupy a techniky?
Nápady a doporučení
Ve své moci máme jen to, co si uvědomujeme. Proto prvním krokem je si své emoce začít uvědomovat. Nejprve to půjde možná trochu ztuha. Nicméně zkuste si na konci dne zrekapitulovat, co jste ten den cítili. Anebo, co jste prožili a jaké pocity to ve vás vyvolává nyní. Ideální je pro to např. psaní deníku.
Pokud jste pod stresem nebo tlakem, nacházíte se v nepříjemné situaci, zaměřte pozornost na svůj dech. Jen vnímejte, jak dýcháte. Dech vám pomůže zklidnit se, uvolnit se, ale zároveň vám pomůže být pevnější sám v sobě.
Otázky k zamyšlení:
Co z výše uvedeného máte chuť ihned převést do praxe a aplikovat?
Kdy to uděláte?
Další techniky a tipy můžeme vyzkoušet a předat na koučovacím sezení. Těšíme se!
Jana
