Vděčnost jako součást koučovacího mindsetu: Hloubka, kterou nelze vynutit
- Ing. Soňa Staňková, DiS., PCC
- 31. 5.
- Minut čtení: 4
V koučování často hledáme, jak podpořit klienta na jeho cestě ke změně. Hledáme techniky, otázky, rámce. Ale skutečný posun se většinou neděje v okamžiku chytré otázky. Děje se tam, kde vznikne důvěra, bezpečí a propojení. A právě vděčnost je jedním z mála stavů, které tyto kvality přinášejí bez potřeby slov.
Vděčnost jako základ, ne jako bonus
Zvykli jsme si vnímat vděčnost jako něco navíc – jako emoční přídavek k „opravdové“ práci. Ale když se na vděčnost podíváme z hlediska neurovědy, vztahové dynamiky i koučovací praxe, ukazuje se jako základní vnitřní stav, který:
snižuje stres a aktivaci obranných mechanismů,
podporuje vznik oxytocinu (hormonu důvěry),
ladí náš nervový systém do stavu klidné bdělosti (ventrální vagus),
posiluje naši kapacitu být s druhým člověkem bez potřeby řídit výsledek.
Jinými slovy: vděčnost připravuje vnitřní půdu, na které se může rozvíjet hluboké koučování.
Evoluční důvod, proč vděčnost existuje
Z pohledu evoluční psychologie má vděčnost jasnou funkci – posiluje spolupráci v komunitách. Když někdo projeví vděčnost, zvyšuje pravděpodobnost, že mu druzí pomohou znovu. Vděčnost je tedy nástroj, jak upevnit vztahy a posílit důvěru – to platí jak ve smečce vlků, tak v týmu lídrů. V koučování tuto funkci využíváme nevědomě:
když děkujeme klientovi za odvahu,
když oceňujeme jeho otevřenost,
když reflektujeme, za co jsme jako kouč vděční v rámci procesu.
Tato jednoduchá gesta nejsou zdvořilost. Jsou budováním mostu, po kterém může klient jít dál.
Polyvagální realita: Když vděčnost nejde
Ne vždy je možné být vděčný. A to je v pořádku. Když je náš nervový systém aktivovaný – tedy ve stavu boje, útěku nebo zamrznutí – vědomí vděčnosti není přístupné. Mozek se zaměřuje na přežití, ne na reflexi.
To je důležitá informace i pro kouče. Pokud klient neprožívá vděčnost (ani ke světu, ani k sobě), neznamená to, že selhává. Znamená to, že je v obranném nastavení.
A v takové chvíli je důležité nejdřív nabídnout bezpečí, nikoliv změnu stavu.
Příběh, který se možná podobá i vám
Představte si koučku, která dlouhodobě pracuje s klienty, věnuje se své práci naplno a zodpovědně, ale někde v hloubce se začíná ztrácet. Ztrácí energii, motivaci, objevuje se frustrace, možná i pocit, že „to není dost“. V jedné chvíli – na procházce lesem – si všimne drobného detailu: slunečního paprsku, který dopadá na mech. Zastaví se. Najednou si uvědomí, kolik věcí je „dost“ právě teď. Tělo se uvolní. Vrací se dech. Vrací se kontakt sama se sebou. A právě v této chvíli se začíná znovu rodit její koučovací přítomnost.
Tento moment není výjimečný. Je hluboce lidský. A právě vděčnost – nikoli jako morální povinnost, ale jako stav nervového systému, mysli a těla – může být tím, co nás vrací zpět.
Vděčnost přináší měkkost tam, kde jsme tvrdí sami na sebe. Přináší rozšíření perspektivy tam, kde jsme sevření cíli. A přináší uzemnění tam, kde nás žene tlak. Jako koučové potřebujeme vděčnost nejen jako techniku, ale jako stav, do kterého se můžeme kdykoliv vrátit. Nejen kvůli klientům, ale kvůli sobě.
Koučovací otázky k práci s vděčností:
Za co jste v poslední době vděční – a kdy jste to naposledy někomu řekli?
Co by se změnilo, kdyby vaše práce vycházela z postoje „mám dost“ místo „musím víc“?
Jak vypadá tělesný stav, když se cítíte vděčně?
Co je jeden malý okamžik, za který dnes můžete poděkovat – sobě, klientovi, životu?
Praktická mikropraxe
Na konci každého sezení si položte otázku: „Za co jsem právě teď vděčný/á?“
Zapište si to. Nechte to doznít. Dovolte si chvíli pocitu, že jste dali to, co bylo možné. Že to stačí. A že i vy jste součástí procesu, který roste – jako semínko v půdě vděčnosti.
Vděčnost jako koučovací kompetence
Vděčnost můžeme propojit s více kompetencemi ICF – především s těmito:
Kouč, který integruje vděčnost, není ten, kdo „říká děkuji“ – ale ten, kdo z této kvality vychází. Jeho tón, tempo, tělesná přítomnost a způsob vedení jsou tím ovlivněny. Klient to cítí – a uvolňuje se.
Ekopsychologie: Učit se vděčnosti z krajiny
Příroda neučí vděčnost slovy. Ale učí ji skrze rytmy, cykly a dary, které dává beze slov. V ekopsychologii pracujeme s krajinou jako s "učitelkou vděčnosti":
když pozorujeme semínko, které klíčí bez zásluhy,
když sledujeme stromy, které na podzim pouští listy bez výčitek,
když dýcháme vůni lesa a cítíme, že „nic po nás nechce“.
Vděčnost se nerodí z nutnosti. Rodí se z vztahu a vnímavosti. A právě pobyt v přírodě je jedním z nejsilnějších zdrojů tohoto uvědomění.
Tělesnost a paměť vděčnosti
Když děkujeme, mění se i naše tělo. Tón hlasu, postoj, dech. A tělo si pamatuje. Vděčnost je jedním z tělesných stavů, které lze znovu aktivovat, když víme, jak. Techniky jako:
somatické kotvení,
práce s dechem,
mikropohyby v klidném prostoru,
dotek nebo pohled,pomáhají vděčnost nejen „prožít“, ale i znovu přivolat.
Proto má vděčnost tak silné místo v art koučování, rituálech v přírodě a hlasové práci. Není to emoce. Je to stav mysli a těla současně.
Vděčnost nemusí být dramatická. Je často nejniternější právě v maličkostech:
u ranního čaje,
při pohledu na deník klienta,
po těžkém rozhovoru, který skončil tichým pochopením.
Už jste zkusili?
deník vděčnosti (večer 3 věci),
5 smyslů vděčnosti (co vnímám právě teď jako dar?),
vědomá procházka (za co jsem právě teď vděčný v krajině kolem?).
Tyto techniky nejsou terapeutické. Jsou profesní péčí o kouče, jeho schopnost být skutečně přítomen.
Vděčnost není cílem. Je to půda pro kvalitní a udržitelný vztah spolupráce.
Mindset kouče není jen o postoji k práci. Je to stav, ze kterého celá práce vychází. A vděčnost je jedním z nejsilnějších stavebních kamenů tohoto postoje. Ne proto, že bychom „měli být vděční“. Ale protože v děkování vzniká vztah, důvěra a uzemnění. A to je přesně ten typ prostoru, ve kterém se může dít skutečná změna.
Tento článek vznikl jako doprovodný text k e-booku Vděčnost jako součást mindsetu. V e-booku najdete nástroje, pracovní listy a techniky, které vám pomohou integrovat vděčnost do koučování i každodenního života – bez patosu a s respektem k tomu, kde právě jste.
Comments