Letní slunovrat v těle
- Ing. Soňa Staňková, DiS., PCC
- 21. 6.
- Minut čtení: 5
V předvečer letního slunovratu - pozdě večer jsem odeslala newsletter svým čtenárům.
Byl o slunovratu – o jeho kvalitách, o malém návrhu rituálu, o otázkách, které můžeme položit sami sobě. A když ho dnes ráno otevřu znovu, vím, že bych ho dnes už napsala jinak.
Ne, že by nebyl pravdivý – jen nebyl celý. Byl napsaný hlavou, vědomím, strukturou.
Dnes bych ho psala z těla.
Ze kostí těla položených v trávě.
Z očí zvednutých k listům stromů a líně povalujícím se mrakům.
Z pocitu, jak mě slunce prostupuje jako mírné teplo do všech vrstev vnímání.

Ale stalo se to tak. A možná právě to je taky poselství slunovratu: že ne všechno musí být dokonalé, úplné, hotové. Že něco se stane dřív, než to dozraje – a i to má své místo. A přijmout se se svou dokonalou nedokonalostí ... že právě v tom je ta ZRALÁ SÍLA?
I na dnes, v den letního Slunovratu, který bývá kolem 21. 6. jsem 🌞 měla připravený text o slunovratu. Promyšlený, rytmizovaný, vysvětlující. Chtěl jsem světu říct, jak významný den letní slunovrat je.
Chtěla jsem všem říct, že Letní slunovrat (na severní polokouli obvykle kolem 21. června) je astronomický bod, kdy Slunce dosáhne nejsevernějšího bodu na obloze – jeho paprsky dopadají kolmo na obratník Raka.Je to nejdelší den v roce – a zároveň začátek astronomického léta.
Z astronomického hlediska je to bod obratu: sluneční dráha se po tomto dni začne zkracovat, dny budou pomalu ubývat a noc se začne opět prodlužovat. Světlo kulminuje – a zároveň ustupuje. Je to tedy čas vrcholu i návratu.
Chtěl jsem všem říct (jako by to snad nevěděli) 🌿 Co se děje v přírodě?
Zatímco jaro je časem růstu, léto je časem zrání.
Většina rostlin přestává růst do výšky – energie se přesouvá do plodů, semen a květů.
Dřevo tvrdne, stébla se stabilizují, květy se naplňují vůní.
Zvířata vyvádějí mláďata, ptáci už většinou nehnízdí, ale učí létat.
Je to vrchol biologické aktivity – ale zároveň nádech před pomalým obratem do druhé poloviny roku.
Přemýšlela jsem o tom 🧠 co se děje s člověkem kolem tohoto letního dne fyziologicky?
Náš nervový a endokrinní systém je přímo ovlivňován množstvím světla, především přes hypotalamus a epifýzu.
Více denního světla = nižší hladina melatoninu (hormon tmy).
Zvýšená aktivita serotoninu a dopaminu = více energie, někdy i neklid.
Spánek bývá lehčí, kratší, tělo je často aktivní až do večerních hodin.
Z evolučního pohledu se jedná o adaptaci: léto bylo ideální období pro sběr, budování, tvoření a socializaci.
Měla jsem potřebu čtenářům vysvětlit i religionistický pohled 🕯️ proč a kde se slunovrat slavil?
Letní slunovrat je jedním z nejstarších doložených rituálních bodů v roce. Slavil se napříč kulturami a kontinenty, od Evropy přes Sibiř až po Jižní Ameriku.
Slované – rituály ohně, vody, lásky, plodnosti (noc Kupala / svatojánská).
Keltové – svátek Litha, oheň a spojení protikladů (muž–žena, nebe–země).
Germáni, Vikingové – posvátné stromy, rituály plodnosti a odvahy.
Egypťané – východ hvězdy Sirius = blížící se nilské záplavy.
Mayové a Inkové – přesně konstruované chrámy, které sledovaly pohyb slunce.
Ale nic z toho jsem neudělala, neodeslala jsem žádnou zprávu z mysli.
Místo toho jsem se posadila do trávy.
Do měkké, sluncem nahřáté, vlnivé hmoty světa.
A vše, co bylo naplánované, se začalo tiše rozplývat.
Sedla jsem si pod koruny lípy. Některé byly ještě osypané voňavými květy a když jsem se jich dotkla, pronikavě se lepily na moje prsty.
Větve lípy se zlehka nakláněly k zemi, jako by mě chtěly chránit před tou přemírou nebeského světla.
Listy se chvěly v jemném vánku – to chvění se přelévalo i do mých vlasů, ramen.
Vnímala jsem jak slunce proniká skrze listoví jako kapky světla,
dopadá na má stehna, lechtá prostor mezi loktem a hrudníkem,
a já si najednou nepřipomínám slunovrat – já ho cítím.
Cítím ho ve tkáních, které se uvolňují.
V kostech, které změkly jako vosk.
V dlaních, které už nic nedrží.
Jen nasakují – světlo, ticho, sladká vůně, zelený dech stromů.
Když otevřu oči, vnímám, že jsem stále v lidském světě.
Pozoruji lidi, jak se vydávají do krajiny.
Nikdo z nich nemá na hlavě věnec z květin .
A přece jdou – s termoskou, s knihou, s dítětem.
Zastavují se. Zvedají tvář.
Nasávají sluneční paprsky jako kořeny vodu.
A tak si říkám: možná právě tohle je kvalita dnešního slunovratu?
Ne rituál, ale vnímání.
Ne výkon, ale uvolnění.
Ne čin, ale bytí.
Po tomto tělesném prožitku mi bleskla hlavou myšlenka, že se kolem oběda přesouvám vlakem z Brna do Prahy. V den letního slunovratu? Ano, v tento den.
A nejdu do lesů, abych žila Slunovrat.
Večer půjdu do jednoho z pražských parků –
ještě nevím, kterého, ale půjdu s otevřeným tělem a neplánovaným úmyslem.
Možná tam s krajinou něco vznikne.
Možná se tělo připojí k rituální praxi.
Možná ne.
Vím jen, že chci naslouchat – i když nevím čemu.
Cítit – i když nevím co.
Být v prostoru, kde příroda není kulisa, ale dialog, dech, dotek.
A tak jsem neodeslala moudrý a propracovaný post světu.
Jen tuto zprávu ze svého těla.
Ze své krajiny.
Z místa, kde světlo tepe mezi listy
a slunovrat se nedá popsat – jen žít.
A bylo mi jasné, že tímto je pro mě letní sezóna otevřená. V kalendáři. V mém těle. V krajině.
🌞 Koučovací otázky slunovratem inspirované a laděné podle smyslového zaměření
ZRAK – vidění a symbolické světlo
Co vidím – v sobě, v krajině, ve vztazích?
1. Co právě teď v mém životě dozrává, i když už to není tak nápadné?
2. Kde ve světě kolem sebe vidím obraz, který odráží mou vnitřní krajinu?
3. Co se dnes v mém zorném poli zastavilo – a chtělo být uviděno?
4. Jaký obraz mi zůstává na sítnici po tomto dnu?
ČICH – paměť, orientace, kořenová moudrost
Jak vnímám svět, který mě obklopuje – tělem, podprahově, instinktivně?
5. Jaká vůně nebo kvalita vzduchu mě dnes zasáhla nebo zpomalila?
6. Kdy naposledy jsem vnímal/a prostor kolem sebe spíš než ho hodnotil/a?
7. Jakou atmosféru bych dnes chtěl/a pustit k sobě „pod kůži“?
SLUCH – naslouchání, rytmus, ticho
Co slyším, když přestanu mluvit?
8. Jaký zvuk mě dnes vytrhl z myšlení a vrátil do přítomnosti?
9. Co dnes říkalo mé tělo, co nebylo slyšet nahlas?
10. Jaké věty jsem chtěl/a říct, ale tělo zvolilo ticho?
HMAT – dotek, tělo, fyzické zakotvení
Jak se dnes moje tělo dotýkalo světa – a jak se svět dotýkal mě?
11. Kde na těle dnes cítím stopu slunce, větru, kontaktu?
12. Co si moje tělo přeje nasáknout z tohoto období – doslova vstřebat?
13. Která část mého těla dnes mluvila víc než hlava?
POHYB – směr, rozhodnutí, vnitřní mapa
Kam se chci vydat – nebo kde zůstat?
14. Kde mě krajina – nebo tělo – vybízí k pohybu, a kde k zastavení?
15. Co by se změnilo, kdybych dnes jednal/a spíš z těla než z plánu?
16. Jak vypadá můj osobní slunovrat – kde právě teď stojím mezi vrcholem a obrácením?
ZÁVĚREČNÁ METAFORICKÁ OTÁZKA:
Kdy jsem naposledy důvěřoval/a své vnitřní krajině víc než hotovému textu?
Comentários