Podzimní čas v přelomu října a listopadu byl pro mne už od ranného dětství krásným časem. Pocházím z malé vesnice a trávila jsem hodně času s babičkou. Většina babiček umí být kouzelných, že? I já na tu svou takto vzpomínám. Jak jsem se vyhřívala v její klidné a láskyplné přítomnosti a nadšeně jsem jí jako dítě pomáhala, když vyráběla dušičkové věnečky. Byl to čas min. 3 - 2 týdny před samotnými dušičkami, kdy se dům zaplnil dušičkovou výzdobou, ze které se tvořili věnečky. Milovala jsem to klidné tvoření a naslouchání příběhů, které babička u této práce vyprávěla. A nejvíc jsem se těšila na ten den D, kdy babička a moje tety vzaly ty krásné věnce a společně jsme jeli na návštěvu.
Úplně jsem tehdy nechápala význam toho všeho, ale intuitivně mi bylo jasné, že je to důležitý a specifický okamžik v roce, kdy smutek za těmi, co už s námi nejsou není vyhoštěn z domu. Naopak, je mu v tento listopadový čas uznáno místo "u stolu". Je přítomný ve sdílení příběhů o těch, kdo už s námi nejsou. Ano, na jednu stranu to bylo smutné a zároveň velmi úlevné a vyživující. Nechápala jsem tehdy výhnam slov, když se mne babička ptala jestli jí také udělám věneček a přijdu se za ní podívat až tady nebude. Smrt babičky i kohokoli jiného v rodině mi byla, jako dítěti, na míle vzdálená. Za necelé 2 roky jsem byla starší a ve svých 10 letech jsem poprvé nesla krásný věneček babičce tak, jak si přála. V ten okamžik mi došlo, že rituál, který mě babička naučila mi pomáhá projít tou těžkou chvílí naplněnou smutkem ze ztráty milovaného člověka. Bylo pro mne důležité cítit, že prožívat smutek je dovoleno.
A víte co je na tom nejzvláštnější? Že ten dotyk se smutkem se u mne poměrně brzy dokáže proměnit v klid a z tohoto místa klidu pak najednou začnou vyskakovat jiskřičky radosti. Truchlení se promění v oživení příběhů o tom, jak pěkné chvíle jsem s těmi, kdo už zde nejsou zažila. Smutek z toho, že už něco není se najednou promění na radost z toho, že je skvělé, že tu takové společné chvíle byly. Promění se na vděčnost za to, že jsem tyto pěkné chvíle zažila. A po odeznění dušičkového období u mne většinou přichází ladění se na adventní čas s uvědoměním, že chci ve svém životě vytvářet víc takových chvil, na které budou moc moji blízcí vzpomínat až tady nebudu já a oni mi ponesou dušičkový věneček na místo mého klidu. Jak a zda se mi to daří nyní úplně nevím. Ale možná vám o tom budou někdy vyprávět v příběhu oni.
„Nelze se znovu narodit, aniž by člověk prošel temnotou.“
Carl Gustav Jung
Dušičky - první listipadový týden, nebo také Samhain, jsou obdobím, kdy se věnujeme vzpomínání na naše předky, ctíme památku těch, kteří nás opustili, a otevíráme se vnímání pomíjivosti života. Samhain, původně keltský svátek, představuje období přechodu mezi světy. Je to čas, kdy se podle tradice svět živých a mrtvých prolíná, a my máme možnost se spojit s těmi, kteří odešli, a čerpat inspiraci i poučení z jejich příběhů.
Tyto oslavy vznikly na základě každoroční cesty Země kolem Slunce. Samhain označuje přibližný střed mezi podzimní rovnodenností a zimním slunovratem (na severní polokouli) - den „křížové čtvrtiny“, který zaznamenávají kultury sledující sluneční rok. Skutečným dnem středu mezi zářijovou rovnodenností a prosincovým slunovratem je 6. listopad. V některých tradicích je tento střed považován za liminální čas - snad mystický nebo magický - za práh mezi jednou „realitou“ a druhou, za přechod, kdy je závoj tenký. Možná je hranice mezi naším časem a časem předků čistá jako tenký závoj, zvláště nyní.
Foto: Soňa Staňková, 1.11.24, Brno, Špilberk park, 11:51, 10°C
Je to období, kdy vstupujeme do temnější části roku. Příroda se zahaluje do klidného ticha, stromy shazují poslední listí, země přechází do zimního spánku a světla dne pozvolna ubývá. Toto období je nejen příležitostí k zamyšlení nad pomíjivostí života, ale také nás inspiruje k návratu k sobě, k prožití vnitřního klidu a spojení s vlastními kořeny.
Samhain a Dušičky nám umožňují vědomě se zpomalit a vnímat, co v našich životech potřebuje umřít, aby mohlo dát prostor něčemu novému.
Koučovací reflektivní otázky k tématu Dušiček a Samhainu
Pojďte se připojit k tomuto jedinečnému času a udělejte si chvíli pro sebe. Třeba i v doprovodu několika koučovacích otázek, které jsem pro vás připravila, a které si sama také pokládám.
Samhain je časem, kdy se vědomě stáváme součástí většího celku – propojujeme se s minulostí, současností i budoucností. Nechte se vést tímto tichým obdobím a vnímejte, co chce váš vnitřní svět říct, aby mohlo přicházející období zimního klidu přinést sílu a obnovu.
1. Kdo z tvých předků nebo blízkých zemřelých tě inspiruje, a jaké jejich kvality nebo hodnoty bys chtěl/a více přivést do svého života?
2. Jaké “staré” části svého já bys chtěl/a nechat odejít s podzimem, aby udělaly prostor pro nové v tvém životě?
3. Pokud bys měl/a možnost poslat zprávu svému budoucímu já na konci zimy, co by to bylo? Jaký záměr bys chtěl/a zasadit během tohoto období?
Kde vlastně jsou kořeny listopadového svátku zemřelých a jak ho naši předci uctívali?
Z religionistického pohledu měl Samhain/Dušičky zásadní symboliku jako přechod mezi světy a obdobími, což se projevovalo ve všech aspektech rituálů a symboliky. Společnosti s šamanskými kořeny vnímaly tento čas jako přirozený průchod k “jiné realitě,” kdy byly limity mezi fyzickým světem a světem duchovním dočasně rozpuštěny. Šamani a druidové prováděli rituály, ve kterých vzývali duchy a žádali o ochranu, vedení i úrodu v nadcházejícím roce. Byl to čas, kdy se podle tradice stíraly hranice mezi světem živých a mrtvých a kdy duše zesnulých mohly přecházet do našeho světa. Z tohoto důvodu byl Samhain dobou, kdy Keltové uctívali své předky a prováděli rituály na ochranu komunity a jejich domovů před negativními vlivy.
Jedním z hlavních prvků tohoto svátku byly ohně – lidé zapalovali obrovské hranice, u kterých se shromažďovala celá komunita. Tyto ohně symbolizovaly ochranu, světlo a také očistu. Domácnosti v Irsku a Británii často zhasínaly své ohně, které byly poté obnoveny právě z hranice hořící při slavnosti. Tento akt měl symbolizovat propojení komunity a jednotu tváří v tvář zimě, kdy byly podmínky náročné a lidé byli závislí jeden na druhém.
Během Samhainu byly běžné různé rituály předpovídání budoucnosti. Kněží i běžní lidé se často pokoušeli odhadnout, co přinese nadcházející rok, zejména ve vztahu k úrodě, zdraví a bezpečí rodin. Jídlo a drobné obětiny byly ponechávány na prahu domů jako dary pro duše zemřelých, aby je ochránily před případným neštěstím nebo pohromou.
Samhain je také považován za “konec roku” a byl základním prvkem keltského kalendáře. Na tento přechod se vázala symbolika konce a nového začátku, což je klíčový náboženský a spirituální koncept i v mnoha jiných kulturách. Podobně jako v jiných tradicích, kde se slaví přechodová období (např. zimní slunovrat), Samhain byl momentem, kdy lidé reflektovali minulost, uctívali duše zesnulých a připravovali se na novou životní kapitolu.
Jak nám staré tradice mohou pomoci najít klid a rovnováhu i v dnešním světě?
„Proč se k nám v podzimním období vracejí staré rituály a příběhy? Původní smysl Samhainu a podobných svátků, kdy se oslavoval přechod mezi ročními obdobími a posilovalo spojení s předky, má i dnes svou hodnotu, kterou lze chápat jako účinnou formu psychohygieny a podpory wellbeingu. Nejde o esoteriku, ale o hluboce lidské potřeby a o způsob, jak si vědoměji uvědomovat přirozený cyklus změn v přírodě i v našem životě. Tento cyklický přístup k času a životním obdobím je v moderní společnosti často zanedbáván, což může přispívat k pocitu vykořenění, úzkosti či stresu.
Zapojte do svého života rituály jako nástroj zklidnění a ukotvení se
Rituály, jako je vzpomínka na předky či symbolická práce s koncem a začátkem roku, mohou v dnešní době sloužit jako nástroje psychohygieny. Rituály vytvářejí strukturu a pomáhají nám zastavit se, zklidnit a věnovat pozornost určitým aspektům života, které v každodenním shonu opomíjíme. Mohou být velmi prosté – třeba zapálení svíčky na památku blízkých, reflexe uplynulého roku nebo setkání s rodinou při společném jídle.
Tento typ rituálů nám může připomenout naši propojenost s minulostí a posílit pocit sounáležitosti. V podstatě se jedná o způsob, jak lépe integrovat své zkušenosti, a tím podpořit vnitřní stabilitu. V době rychlých změn a tlaků nám tyto chvíle pomáhají najít pevnou půdu pod nohama a ukotvit se v přítomném okamžiku.
Sdílejte příběhy jako zdroj inspirace a reflexe
Vyprávění příběhů – jak těch osobních, o našich předcích, tak těch mytologických, je pro nás stále velmi důležité. Příběhy fungují jako zrcadlo, v němž můžeme bezpečně zahlédnout své vnitřní procesy a zároveň se napojit na něco většího a staršího než jsme my sami a to může přinášet klid a uvolnění v dnešním uspěchaném a nepředvídatelném světě. V minulosti, stejně jako dnes, příběhy propojují jednotlivce s širší komunitou a kulturou, a tím posilují pocit identity a sounáležitosti.
Rituály a příběhy mají psychologický i terapeutický efekt. Pomáhají zpracovávat životní změny, usnadňují přechod mezi jednotlivými životními fázemi a dávají nám možnost vidět svůj život v širších souvislostech. Příběhy o našich předcích nás učí, že naše současná podoba existence je součástí cyklu příchodů a odchodů, růstu a zániku, což nám může přinést útěchu a podporu v těžkých obdobích.
Prožívání rituálů a sdílení příběhů tak pomáhá vytvářet zdravý pocit identity a posiluje psychické zdraví tím, že jedinci nabízí prostor k vyjádření a reflexi emocí. Není třeba vnímat tyto rituály jako náboženské nebo esoterické. Mnoho z nich, jako například podzimní svátky spojené s reflektivními aktivitami a propojením s přírodou, může být přístupné komukoli, kdo hledá způsoby, jak se spojit s přirozeným rytmem života a podpořit svou psychohygienu.
Jak konkrétně mohu rituály a příběhy začlenit dnes do svého moderního života?
Dnes si můžeme vytvořit vlastní podzimní rituály, které mohou zahrnovat jakékoli aktivity, jež nám pomohou reflektovat uplynulé období a vědomě se připravit na přicházející změny. Není nutné přebírat všechny tradiční zvyky, ale spíše najít vlastní cesty, které jsou nám blízké. Můžeme se inspirovat přírodou, která se sama stahuje do klidu a odpočinku – podobně si můžeme vytvořit prostor pro odpočinek, introspekci a péči o duševní zdraví.
Podzim je výzvou k tomu, abychom zpomalili a soustředili se na to, co je pro nás důležité. Může to být jednoduchý rituál v podobě chvilky ticha nebo tvoření podzimní mandaly z přírodnin, která nás napojí na přírodu a současně na sebe sama.
Inspirativní koučovací otázky
Pokud chceme vnést více významu do svého podzimního období, můžeme si položit tyto otázky:
• Co pro mě v tomto období končí a co nového by mohlo začít?
• Jakým způsobem se mohu lépe propojit se svou minulostí a najít v ní inspiraci?
• Jaký rituál, který posílí mou vnitřní stabilitu, mohu začlenit do svého každodenního života?
Pojďte oslavit kouzlo listopadu a spojte se s těmi, kdo tu byli před námi
Přizvete podzim ke svému dechu jako cestu k obnově
Podzimní koláž z listů a přírodnin
Lesní sbírka pokladů
Procházka s cílem sbírat poklady je výzvou k tomu, abys byl/a v přítomném okamžiku a vnímal/a každou drobnost kolem sebe. Nasbírané předměty si pak můžeš vzít domů jako připomínku tohoto zklidnění a prožitku.
Lesní sbírka pokladů: Vydejte se na procházku a nasbírejte drobné přírodniny, které vás zaujmou. Tyto „poklady“ si můžete vzít domů a vytvořit z nich oltář, který vám připomene klid a moudrost přírody.
Reflektivní koučovací otázky:
• Který z nalezených předmětů tě nejvíce oslovil? Co tě k němu přitahuje?
• Jaké symbolické poselství by každý z těchto přírodnin mohl do tvého života přinést?
• Jak tě samotná procházka zpomalila a co jsi během ní o sobě objevil/a?
Obřad rozloučení s podzimem
Tento rituál ti může pomoci pustit to, co tě již v životě neslouží, a připravit prostor pro nové. V symbolickém aktu loučení s podzimem máš příležitost posílit své záměry do nadcházející zimy.
Obřad rozloučení s podzimem: Napište na kousek papíru, co byste chtěli nechat za sebou, a potom tento papírek společně s podzimním listem spusťte po proudu řeky, nebo ho nechte v lese. Tento akt vám může pomoci symbolicky pustit to, co vás již neslouží.
Reflektivní koučovací otázky:
• Jaké pocity v tobě vyvolává myšlenka nechat něco za sebou? Co tě případně drží zpět?
• Co si přeješ, aby ti období zimy přineslo? Jak se na to můžeš vnitřně připravit?
• Co ti tento obřad pomohl uvědomit si o svém životním cyklu a procesu změny?
Pro ty z vás, kdo se chcete ještě více v tyto dny ponořit do přirozeného, přírodního prostředí, jsem vytvořila průvodce. Průvodce vás provede jednoduchými a přitom vyživujícími eko-terapeutickými a art-coachingovými aktivitami, které mohou mít charakter rituálu pro nás lidi, žijící v současné době.
Celého průvodce, kde najdete další osobní příběhy, koučovací otázky a rozšířené aktivity si můžete stáhnout zde. Tyto aktivity nás vedou k tomu, abychom se ukotvili v sobě, spojili se s přirozeným rytmem přírody a prožili podzim na hlubší úrovni. Každá z těchto aktivit tě zve k hlubšímu spojení se sebou i s přírodou, a připraví tě na nové období, které nastane po zimním klidu.
Ať už pro vás podzimní období znamená cokoliv, vědomé rituály mohou přinést stabilitu, klid a propojení s tím, co je v životě opravdu důležité. Osobní rituály nám umožňují zastavit se, rozloučit se s tím, co v našem životě končí, a přivítat nový prostor pro růst. Je to příležitost posílit náš vnitřní svět a prohloubit spojení s přírodou i sami se sebou.
Elisabeth Kübler-Ross
„Lidé jsou jako vitrážová okna. Jiskří a září, když na ně svítí slunce, ale při setmění je odhalena jejich skutečná krása - pokud vyzařuje světlo zevnitř.“
Možná dnes zapálíte svíčku na památku někoho, kdo už tu není, nebo si dopřejete chvíli ticha a vděčnosti za vše, co máte. Ať už si zvolíte jakoukoli formu, přeji vám, aby vás tento čas podpořil na cestě k hlubšímu propojení s přirozeným rytmem vašeho života.
Soňa
Comments