19 | Maska dokonalosti


Dnes bych se s tebou ráda podělila o mou osobní zkušenost, reálný životní příběh, který souvisí se sebepřijetím, sebehodnotou, sebedůvěrou a vlastní autenticitou.


Obecně jsem ostatními lidmi vnímaná spíše jako člověk se silnou vírou v sebe a svoje hodnoty. Jako člověk, který ví, co chce a nenechá se druhými moc ovlivnit. To je do jisté míry pravda. Nicméně jsem člověk a také mám často chvíle, kdy se necítím tak silná. V minulosti jsem pochybovala o svých kvalitách a měla tendenci se nechat více ovlivnit míněním druhých, a to často i cizími lidmi. Záleželo mi na tom, co si o mně myslí, jestli se jim bude líbit to, co dělám, říkám, jak vypadám.


V jedné mé životní etapě jsem dokonce obviňovala ostatní, že nejsou schopni vidět i tuto mou druhou stranu tváře.

"Jak to, že nevidí, že už jsem opravdu utahaná?!

Copak nevidí, jak mě zraňuje, když mě za něco kritizují?!

Jak to, že nevidí, že mám strach?!

Jak to, že nevidí, že jsem smutná!?"






Pak nasledovala má druhá životní etapa, kdy jsem díky vlastnímu seberozvoji došla k AHA momentu. Protože jsem objevila, že vlastně navenek ukazuji jen to hezké, ty populární části sebe a nevytvářím moc prostor, aby mohli ostatní lidé vidět i druhou polohu mého já. Když to symbolicky přirovnám k šaolinském příběhu z výzvy č. 15, kde mnich staví zeď a 998 cihel je v ní krásných a 2 jsou křivé. Tak to v mém životě bylo, přes ty mé dvě křivé/nehezké cihly (části osobnosti) dala nějaký kryt, aby ho svět neviděl. Bylo to bezpečnější, protože pak byla vidět jen ta krásná zeď.

Neumožnila jsem, aby bylo viděno, že umím být slabá, nevýkonná, smutná, nezábavná. A toto dokonalé maskování mě chránilo před tím, aby náhodou nevzniklo nepřijetí od druhých nebo abych dokonce nebyla vyvržena:

"On by mě měl méně rád, ona by se se mnou přestala kamarádit, oni by mě v kuchyňce pomluvili, nedostala bych přidáno,..."

A to je zcela normální. Ne každému se svěříme se svou hlubší stránkou osobnosti a každý máme tuto hranici sdílení individuální. A je dobré v tomto modu být tak dlouho, jak potřebujeme a chceme. Nicméně já jsem cítila, že to není moje cesta. Že je pro mě energeticky náročné, držet pro ostatní, proto abych byla přijata, nějakou masku a hrát divadlo. Protože to silné téma nebylo o tom, kde je moje hranice s druhými, ale v tom, co chci o sobě sdílet.


To hlavní téma bylo: KDO JSEM VLASTNĚ JÁ?




Bylo to pro mě velmi silné uvědomění. Cítíla jsem se, jako bych vlastně podváděla sama sebe. Začala jsem si připouštět, že možná tato moje neautenticita k sobě samé, nedůvěra v sebe, nedovolení si být taková, jaká opravdu jsem, má i důsledky do mého fyzického zdraví. Často jsem v tomto období měla chřipky, angíny a vyvrcholilo to stávkou mého těla, které mi "věnovalo" pásový opar. Definitivně jsem si uvědomila, že toto není cesta ke svému středu, k autenticitě, svému plnému zdroji. Bylo to tak silné, že jsem se rozhodla, že nechci hrát toto divadlo celý život. Protože je to velmi energeticky náročné a je na čase být více odvážnější, sepsala jsem si sama se sebou vnitřní dohodu, jak budu pracovat na své sebehodnotě a sebedůvěře.



Sepsala jsem si kroky, které mě provedou k větší víře v sebe, k autenticitě sebe samé. Jsem na této rozvojové cestě v tomto tématu stále. Například dnes tím, že s tebou tento příběh sdílím. Možná tím riskuji, že tě ztratím, milý čtenáři/čtenářko. Protože ode mě možná budeš očekávat více dokonalosti v mé osobnosti, než ti nabízím. A přesto do toho jdu, protože sebedůvěra a sebehodnota je spojená i s určitou mírou odvahy a schopností riskovat.


V hlubších rozvojových tématech a zažitých vzorcích/maskách nefungují rychlá řešení, nedějí se zázraky typu za týden je hotovo a jdeme dál.


A proto s radostí sdílím kroky mé cesty se svými klienty a raduji se s nimi, když se jim daří dělat změnu. Ta pomalejší bývá často trvalejší. A přiznejme si, změny trošku bolí, a proto je dobré je dělat postupně - jít po malých krůčcích. Dnes začneme s prvními dvěma. Další budou následovat ve výzvách a inspiracích pro 5. týden, kde budeš moci rozvíjet své sebeprojevení.





PRVNÍ 2 KROKY K PODPOŘE SVÉ SEBEHODNOTY A SEBEDŮVĚRY




1)

přijmout, že NEMUSÍM BÝT v očích druhých dokonalá,

protože dokonalost je vlastně velmi subjektivní. To, co někomu přijde opravdu úžasné a dokonalé, může být pro druhého velmi podprůměrné nebo nezajímavé. Snaha dosáhnout dokonalosti, kterou definoval někdo jiný (systém, školství, firma, sousedi,...) je boj s větrnými mlýny. A snaha neustále naplňovat očekávání druhých není to, čím chci žít zbytek života.

2)

připustit si, že už vlastně JSEM V POŘÁDKU sama pro sebe -

jsem úplně v pořádku tak, jak jsem. Je úplně v pořádku, že občas nemám tolik energie a mám chuť lenošit. Je úplně v pořádku, že jsem někdy smutná a rozpláču se. I moje tělo už je dokonalé. Je v harmonii - má části, které jsou velmi krásné a části, které si zaslouží větší péči, aby se cítily dobře.





Pracovní sešit pro toto téma jsem vytvořila ZDE.




Co dnes říkáš na můj osobní příběh, znáš tyto situace také?

Soňa


  • Facebook
  • Twitter
  • Instagram
  • Pinterest

2006 - 2020 ©

 

EMPOWERMENT INSTITUT

Ing. Soňa Staňková, DiS., ACC

EMPOWERMENT Institut s.r.o., Příkop 838/6, 602 00 Brno

pošta: Jánská 447/8, 602 00 Brno

 +420 774 981 730 |  e-institut@sonastankova.com

DIČ: CZ 276 94 020

účet: 3222536349/0800

schránka: yytdtbv

GDPR